V rámci doktorského studia německé literatury na katedře germanstiky FF UP jsem využila možnosti přihlásit se k účasti na Pražské studentské konferenci Pragestt (Prager germanistische Studententagung), kterou od roku 2011 pořádá Institut germánských studií Univerzity Karlovy v Praze. Tato konference slouží především k setkávání mladých germanistů (studentů bakalářských, magisterských a doktorských programů), kteří zde mají možnost prezentovat výsledky svých prací a výzkumu, a v následné diskuzi, na které se podílejí nejen ostatní studenti, ale i přední osobnosti nejen české germanistiky (Kurt Krolop, Alice Stašková, Manfred Weinberg, Jörg Krappmann aj.), rozšířit své obzory resp. vyslechnout konstruktivní kritiku ke svému tématu.
PRAGESTTu jsem se zúčastnila v roce 2012 a 2013 a prezentovala zde dosavadní výstupy své dizertační práce, jejímž tématem je moravská německá literatura v době estetické moderny. V roce 2012 byla těžištěm mého příspěvku sbírka básní Empfindames Notierbüchlein brněnského spisovatele, esejisty a recenzenta Eugena Schicka a její porovnání s lyrickou sbírkou Phantasus od Arno Holze, která Schickovi posloužila jako předloha pro vlastní tvorbu. Schickova poezie je zajímavá hlavně ve srovnání s podobně píšícími autory takzvané Holzovy školy, jejichž tvorbu Schick jednoznačně kvalitativně převyšuje. Pro 3. ročník PRAGESTTu byly tématem mého příspěvku tři texty moravských německých autorů – povídky Margarete od Marie von Ebner-Eschenbach a Das Tulpenlicht od Hanse Müllera a drama Liebe od Franze Schamanna a jejich tři hlavní hrdinky, které lze jednoznačně přiřadit k literárním typizacím „femme fatale“ resp. „süßes Mädel“, tak jak jsou známé z literatury Vídeňské moderny. Moravští němečtí autoři očividně spojují jmenované typy s naturalistickými motivy společenského vzestupu a vyvracejí tak (minimálně v moravském regionu) tezi o neexistenci naturalismu v literatuře rakouských zemí.
Alžběta Peštová