Franz Spunda (1890-1963) byl jedním z nemnohých olomouckých německy píšících básníků, který ve své době dosáhl jistého věhlasu i za hranicemi úzkého regionu. Jeho román Bafomet z roku 1928 z rané „magické“ fáze Spundovy prozaické tvorby, se ve své době se těšil všeobecnému zájmu o okultismus, magii, alchymii a mystiku všech druhů, podobně jako díla dnes slavnějších autorů spjatých s Čechami a Moravou, Gustava Meyrinka, Alfreda Kubina, Paula Leppina, Karla Hanse Strobla.
Spundův Bafomet zaujme nejen fanoušky a sběratele tohoto žánru, nýbrž jako (poněkud vážnější a méně akční) předchůdce Dana Browna i milovníky tajuplných dobrodružných příběhů hemžících se alchymisty, magiky, mystiky, ďábly, svůdnými ženami, exorcisty, dvojníky, tajnými bratrstvy a jinými okultními půvaby. Román psaný poněkud již zastaralou, místy exaltovanou, jindy zase velmi učenou němčinou, do češtiny přeložila Ingeborg Fialová-Fürstová, přičemž se snažila – jak praví – o moderní, dnešnímu čtenáři srozumitelný a snesitelný jazyk a výraz. Na autorství předmluvy se podílel ostravský soukromý badatel ve věcech okultních, Martin Jiroušek.